na Blog.cz

"Za půl hodiny jsme na místě."oznámil otec.
Vůbec na to nereaguji a dál zarputile hledím z okna našeho auta na ubíhající krajinu. Les…louka,louka….hora…les,les.
Nikdy by mě nenapadlo že to zajde až tak daleko ale pravdou je,že je to přesně jeho styl.Vyskytne se problém a on ho odklidí.
Jmenuji se Rose Bloomová a momentálně jsem odklízena.Mému otci totiž začíná slibná kariéra politika.Nejspíš by to chtěl dotáhnout až na prezidenta ale to by nesměl mít na krku problémové nemanželské dítě.Tedy mě.

Supermassivní kachny znovu ožívájí.Ano,vím že už to zní jako dost oklepaná fráze :D ,ale tentokrát je tu novinka ve formě nově píšícího.Taky se moc omlouvám kachnám všeho druhu,protože jsem to diskutovala jen s Anet.Snad Vám to nebude vadit,ale myslím že tento blog zase vstane z mrtvých:)) Vítám Helču a její novou povídku s velice zavádějícím názvem ,,Vrah blízko tebe"-nenechte se zmást začátkem. Zdravím Eliss:)

Představte si, že každých 24hodin je jedna krabička karet a je jenom na vás jak z ní poskládáte svůj den.

Nedávno,v článku ,,Můj život s koňmi aneb jak to všechno začalo" jsem se zmínila o smrti mého dědečka a o tom jak sem se potřebovala zabavit,abych na to nemyslela.Tak jsem se dostala ke koním a ke stáji Terezský Dvůr a tam jsem potkala člověka který mě touhle cestu doprovázel,Míru.To on byl můj zachránce a právě on,dneska tragicky zemřel,tenhlečlánek bych chtěla věnovat jeho památce.

Ahoj,po dlouhé době,opět píšu..:))Nevím proč,přepadla mě nálada zamyšlení,možná smutku..snad vše pochopíte v následujících řádcích.

Tiše ze dveří mířím..ráno jako každé jiné.To ticho,tma,studený vzduch.Kráčím rychle a jistě.Dojdu na zastávku,nasednu na jeden autobus,vylezu,nasednu na druhý,pak usnu..probudím se na konečné,vystoupím,sjedu po eskalátorech,zkouknu kluky na balkoncích-nikdo zajímavý.Každý kdo je kolem mne,žije ve svém vlastním světě,žije svým vlastním životem.Každý ten člověk jede vlakem pevně usazeném ve svých kolejích,nedívá se z toho vlaku ven,do okolního světa.Smutné,zároveň běžné..alespoň pro tuhle dobu.

  Je to tak,nová škola,nové město,nový svět..každý den se stýkám s lidmi o kterých nic nevím,kteří jsou pro mne jedna velká neznámá,jedno velké X.Tolik lidí,ale zároveň tolik samoty.Chybí mi mí staří přátelé,ty které znám..ty které mám ráda. Ano na tohle všechno myslím,dokud si neřeknu že je to můj sen..:)já jsem pro tohle tolik dřela,stálo mě to hodiny za stolem,hodiny učení věcí které mne ani při nejmenší nezajímají abych se sem dostala-sem,do tohodle města na tuhle školu,k těmhle lidem.Každý večer jsem si před spaním odříkávala že se mi to podaří,abych tomusama uvěřila.A teď jsem tu.. kam  se hrabou lidé kteří mají desítky velkých snů a nikdy je nedokázali uskutečnit?Já jsem přece tady!Dokázala jsem to!..A jsem si jistá e všechny věci výše jmenované my zato stáli,protože já si splnila sen..:)A takové ty maličkosti,už dlouho se mě neposkoušelo nic zabít,takže maličkostem se to taky nepodaří..:))

a tak snad jen... Magistrum memet ipsum habeo. - "Jsem sám sobě učitelem"